Živočišná biotechnologie

Cíle živočišné biotechnologie:

studovat a modifikovat živé organismy,
na základě takové genetické modifikace „produkovat“:

tzv. zvířecí modely, které v podstatě trpí lidskými nemocemi (Parkinsonova nemoc, rakovina, cystická fibróza...) a umožňují výzkum léčby těchto nemocí,
tzv. bioreaktory, tj. zvířata,
která mají z části lidské geny, díky čemuž jejich tělo může produkovat látky potřebné pro lidský organismus,
v nichž je pěstován lidský orgán (játra, srdce...),

hospodářská zvířata, která jsou výkonnější, trpí méně nemocemi v podmínkách, v jakých je ekonomicky účelné je chovat a/nebo mají mírnější dopad na životní prostředí.

K etickým aspektům takové modifikace viz zde.

Z historie živočišné biotechnologie:

prudký rozvoj zhruba od 80. let 20. století
"Produkce" geneticky upravených zvířat začala na počátku osmdesátých let 20. století.
K rozvoji klonování savců (= zjednodušeně: přenos jádra z embryonální buňky do vajíčka) došlo na základě pokusů Steena Wiladsena v polovině 80. let, při nichž se narodily první klonované ovce (1986).
Na veřejnost však nejvíce zapůsobily výsledky pokusů Iana Wilmuta, kterému se podařilo naklonovat ovci Dolly přenosem buněčného jádra z epitelu mléčné žlázy do vajíčka (1996).
Techniky klonování byly nedávno rozšířeny z myší a ovcí na další druhy - prasata, kozy, koně a kočky.

Zdroj:

Mickey Gjerris, Anna Olson, Peter Sandoe, '"Biotechnologie animale et bien-être des animaux", in: Le bien-être animal. Regard éthique, Conseil de l'Europe, novembre 2006, s. 97-120 (též dostupné na WWW: <http://books.google.fr> [01. září 2009], tato kapitola zde však není úplná)

Jacques Cinqualbre, Greffes d'organes, Editions Masson, Paris, 2004, s. 361 - 368 (tyto stránky jsou dostupné na WWW: <http://books.google.fr> [01. září 2009])