Kognitivní etologie 

• Angl. cognitive ethology, fr. étologie cognitive.

• Zkoumá zkušenosti, které si zvířata utvářejí ve svém přirozeném prostředí (zúžené pojetí; obecněji i v umělém prostředí), v každodenním životě.

• Komplexní výzkum reakcí a chování zvířat při výchově mláďat, obraně před predátory, pociťování bolesti i slasti ukazuje, že zvířata disponují vědomím, včetně stavů, jakým je očekávání.

• Vznikla jako alternativa k sociobiologii.

Zdroj: The MIT Encyclopedia of the Cognitive Science 1999, dostupné z WWW: <http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&Letter=K&Site=2> [cit. 27. července 2010]

Průkopníci:

1) Donald Griffin (zoolog)

• průkopníkem kognitivní etologie (na konci 70. a počátku 80. let)

• 1978 – Griffinův článek o programu kognitivní etologie; píše v něm, že mnoho způsobů chování zvířat vypovídá o tom, že: 

  • mají mentální reprezentace předmětů, událostí nebo vztahů, 
  • jsou si sebe sama vědoma,
  • jsou schopna intencionality,
  • dovedou anticipovat to, co učiní.

• Podle něj se pokusy se zvířaty měly koncipovat tak, aby se na zvířecím způsobu komunikace dalo zkoumat myšlení zvířat.

• Griffin tedy navrhoval pokračovat ve výzkumu komunikačního chování. Chápal je jako vodítko k duševnímu životu zvířete, jelikož nonverbální komunikace může podle něj mít stejnou funkci jako slova a věty a může být tedy využita k získání informace o myšlení ostatních zvířat. 

•  Pro tyto pokusy je možno použít:

  • znakovou řeč 
  • zvuků ze záznamu

• Je nutno rozlišovat živočichy typu bakteriofágů a živočichy, jako jsou zpěvní ptáci, lidoopi atp. Tato druhá skupina živočichů je schopná na změny situace reagovat podle své individuální historie a své situace uvnitř skupiny. 

• Na otázku, zda jsou si tato zvířata vědoma sebe sama, Griffin odpověděl, že ani to nejkomplexnější chování nemusí být nutně provázeno uvědomováním si sebe sama. Připomínal velmi složité stavby hmyzích společenstev, které vznikají, aniž by jejich stavitelé museli mít představu sebe sama. Metodami kognitivní etologie můžeme pochopit, zda jsou pravidla, kterými se zvíře řídí, naučená (individuálně či kolektivně), anebo zda vzešla z procesu zrání nervového systému.

2) Daniel Dennett (filosof)

• Díky němu se kognitivní etologie začala v 80. letech prosazovat.  

• Obavy objektivistických etologů a psychologů z kognitivního přístupu přijal s pochopením a zároveň nabídl nové argumenty, které by tyto obavy mohly pomoci překonat. 

• Podle Dennetta klasická etologie buduje teoretickou rovinu jen omezeně a věnuje se spíše rovině empirické. Zato kognitivní etologie rozvíjí především teoretickou základu. 

• Rozlišoval čtyři stupně intencionality:

1. stupeň nulový: na němž se neprojevuje ani intence, ani inteligence,
2. první stupeň: zvíře v něco věří a má tužby, aniž by ovšem mělo víru či přání ohledně své vlastní víry a svých tužeb,
3. druhý stupeň: zvíře např. upozorní příslušníka svého vlastního druhu na nebezpečí,
4. třetí stupeň: zvíře přisuzuje úmysly jinému zvířeti 

Na počátku 90. let kognitivní etologie začala být respektovanou disciplínou.

Zdroj:

Dominique Lestel, Les Origines animales de la culture, Paris, Flammarion 2001, s. 50-54