Ekoetologie
Ekoetologie (též etoekologie) zkoumá vztahy mezi chováním určitého druhu zvířat a jeho živým i neživým prostředím.
-
Zkoumá tedy chování živočichů tak, jak je lze pozorovat v přírodním prostředí, zejména z evolucionistické perspektivy.
-
Využívá tyto metodologické přístupy:
- teoretizaci,
- výběr statistického vzorku studované populace,
- pozorování.
Výběr výzkumných metod je úzce svázán s teoretickými nároky ekoetologie. Cílem je odhalit kognitivní mechanismy, jež jsou v pozadí adaptačních mechanismů určité ekologické niky zkoumaného živočišného druhu, ekoetologové musí srovnávat
-
buď druhy taxonomicky blízké, které čelí rozdílným kognitivním problémům,
-
nebo druhy taxonomicky vzdálené, leč vystavené obdobným kognitivním problémům.
Proto jde o to, ověřit vždy výchozí hypotézu, ať již experimentálně, nebo pozorováním v terénu.
Sběr údajů:
-
Pozorovatel zkoumá jeden faktor - vytvořit momentku jedné specifické situace v momentu t: např. rozmístění zvířat ve skupině.
-
Pozorovatel se postupně zaměří na chování všech zvířat z vybraného vzorku a věnuje se mu opakovaně tak dlouho, dokud neobdrží dostatečně spolehlivé údaje, např. zkoumá chování určitého počtu zvířat během rituálu páření.
-
Kontinuální sběr údajů: pozorovatel se zaměří na jednoho jedince a studuje rysy chování po dostatečně dlouhou dobu.
-
Náhodné třídění - randomizace: pozorovatel zaznamenává všechny události, ke kterým došlo v chování jakéhokoli subjektu a v jakémkoli pořadí: výhoda spočívá v tom, že se vyhne vědomému či nevědomému výběru proměnných; ve srovnání s předchozími metodami je zde nevýhodou nedostatečná přesnost a menší metodičnost.
Témata
- Zkoumá zejména způsob, jímž živočichové zajišťují své vitální funkce → hlavní výzkumná témata:
-
hledání potravy,
-
reprodukční chování,
-
zakládání teritorií,
-
výhody života ve skupinách (např. zajistit reprodukční úspěšnost jedince).
Další témata jsou velmi rozmanitá:
-
rozpoznávání jednotlivých jedinců,
-
orientace v prostoru,
-
komunikace uvnitř skupiny,
-
vývojové procesy determinující chování a kognitivní život zvířete aj.
Pojmy
-
Ekoetologie pracuje s pojmy distálních a proximálních příčin chování zvířat (jejich autorem je etolog Niko Tinbergen)
- distální příčiny chování zvířat = mechanismy, díky nimž došlo během vývoje určitého živočišného druhu k selekci určitého chování v repertoáru chování tohoto druhu.
- proximální příčiny chování zvířat = důvody, kvůli nimž se ve specifickém kontextu určité zvíře bude chovat určitým způsobem
-
Strategie chování se udržuje podle toho, nakolik vede k reprodukční úspěšnosti.
-
Reprodukční úspěšnost je přímo úměrná schopnosti organismu směřovat k optimu - k nejlepšímu poměru mezi
- vynaloženou energií a podstupovanými riziky a
- efektivitou chování
Tzn. čím jsou náklady (vynaložená energie a podstoupená rizika) nižší a zisk vyšší, tím je také vyšší šance, že se dané chování udrží i nadále - optimalizuje totiž šance na reprodukci.
-
Mnoho termínů užívaných ekoetology pochází z ekonomie:
- optimální strategie popisovaná poměrem nákladů a zisku
- investice (při hledání potravy, při reprodukci)
- zhodnocení (uniknout, nebo se pustit do konfliktu?)
- anticipace (co mi přinese altruistické chování místo egoistického?) atd.
+ viz dále Klíčové koncepty
Cíle
-
Ekoetologie se všechny tyto a další strategie (někteří predátoři napodobují částí těla kořist lákavou pro jiné predátory a ty pak takto uloví; někteří ptáci předstírají, že mají zlomené křídlo, aby odlákali predátora od hnízda plného mláďat, atd.) snaží rozluštit reprodukční odchylky a reprodukční úspěšnosti z hlediska jejich adaptační hodnoty (fitness).
-
Prediktivní ekoetologické hypotézy se snaží odhalit různé strategie chování, vyhodnotit jejich stupeň efektivity (skrze výpočet nákladů/zisků).
-
Jedním z hlavních problémů ekoetologie je ověřovat Darwinův předpoklad o gradualistickém vývoji, podle něhož mezi kognitivními funkcemi člověka a zvířat existuje kontinuita. Explikativní hodnota tohoto přístupu je cenná to té míry, do jaké umožňuje ukázat naše chování z evoluční perspektivy a pomoci nám pochopit biologický základ lidských kognitivních funkcí.
Klíčové koncepty ekoetologie
-
POTRAVA
-
TERITORIUM
-
ŽIVOT VE SKUPINĚ
POTRAVA
-
Každý výdej energie musí být vykompenzován hledáním nové energie: sháněním potravy.
-
K tomu slouží několik strategií, ve kterých jde o zachování energie: nevydat více energie, než přijímám. Do toho se započítávají i rizika podstupovaná při shánění potravy (predátoři, rivalové, ponechání mláďat bez dozoru...)
-
Hledání potravy je ovlivňováno akcesibilitou zdroje a disponibilitou zdroje:
akcesibilita zdroje:
- čas vynaložený na získání kořisti (zahrnuje čas vynaložený na rozpoznání, pronásledování, usmrcení a konzumaci kořisti)
- energie vynaložená na získání kořisti
disponibilita zdroje:
- hustota výskytu kořisti
- Na akcesibilitě a disponibilitě závisí efektivita lovu vztažená k určité časové jednotce. Důležité jsou zde tedy tři faktory:
- doba shánění potravy,
- energie vynaložená na shánění potravy,
- hustota zdroje - ovlivňuje dve předchozí faktory.
Příklad: Veverka šedá (Sciurus griseus): ekoetologové si povšimli, že zvažuje mezi výnosností své výpravy za potravou a rizikem, že bude ulovena: její sklon odnášet si potravu do úkrytu je tím menší, čím větší je vzdálenost, kterou by musela překonat. Čím je však objem potravy větší, tím větší má veverka tendenci se s ní vrátit do svého útočiště.
TERITORIUM
-
Zvířata si značkují teritorium pachovými nebo jinými stopami.
-
Každé zvíře své teritorium může bránit otevřeně (např. projevy agresivity).
-
Většinou se však zvířata snaží sobě navzájem vyhnout a své území si vytýčují prakticky vedle ostatních.
-
Teritorium úzce závisí na zdrojích (zdrojích potravy či partnerů), přesněji na kvalitě zdrojů, jejich distribuci v čase a prostoru a na soupeření, které vyvolávají. Čím je potrava kvalitnější a čím je její distribuce hustější, tím je obrana teritoria patrnější. Čím se zdroje rychleji obnovují, tím méně je kolem nich teritoriálních střetů.
-
Pravidlo ideální volné distribuce: distribuce soupeřů o zdroje je přímo úměrná hustotě dostupných zdrojů.
-
Exploatační kompetice: např. sumečci američtí jsou 6x početnější v oblastech, kde řasy, jimiž se živí, rostou 6x rychleji; jejich distribuce probíhá volně, aniž nutně dochází ke konfliktu, a to do té míry, do jaké jsou nově příchozí schopni získat informaci o stavu zdrojů. V tomto případě se hovoří o exploatační kompetici.
-
Kompetiční vyloučení spočívá v obraně teritoria a zdrojů stupňováním prostředků - od signálů vysílaných na dlouhou vzdálenost (zpěv u ptáků, pachy u savců) přes zastrašování až po otevřený boj.
ŽIVOT VE SKUPINĚ
-
Sociální chování se ukazuje prostřednictvím sexuálního a rodičovského chování - svědčí o komunikaci a vztazích mezi jedinci.
-
Existují druhy samotářské (např. medvědi) a druhy společenské (např. mravenci). Stupeň sociability je přímo spojen se strategiemi přežití a reprodukce.
Příklad: Motýli druhu Heliconius svým zbarvením signalizují, že je jejich tělo nepoživatelné. Žijí ve skupinách, aby tak tento vizuální efekt zvýraznili a odradili případné predátory.
-
Prostředí ovlivňuje velikost skupiny dostupností potravy a výskytem predátorů. Prvním etologem, který tuto skutečnost doložil svým výzkumem, byl John Crook.
Příklad: S využitím metody srovnávání úzce spřízněných druhů v 60. letech sledoval 90 druhů snovačů, ptáků žijících v Africe a v Asii. Tito ptáci žijí ve velmi diferencovaně organizovaných společenstvích. Druhy žijící v lesích jsou samotářské, ukrývají své hnízdo a jsou monogamní, a proto také nejsou pohlavně dimorfní, zatímco druhy žijící v savaně hnízdí v koloniích, jsou polygamní a tedy pohlavně dimorfní - samečci mají výrazné zbarvení. V lese se potrava nachází obtížně a predátoři nejsou snadno vidět - proto se o potomstvo starají oba rodiče, pro případ, že by se jeden stal kořistí. Oba najdou více potravy než pouze jeden. Diskrétní zbarvení je navíc chrání. Naopak v savaně je potravy hojně a predátoři se neskrývají. Je tedy výhodné se po potravě shánět v hejnech; predátora to odradí a zároveň nehrozí, že by si ptáci při honbě za potravou konkurovali, na každého se dostane. Samečci mohou být klidně výrazně zbarvení. Nenápadné peří zde není funkční.
Zdroj:
<http://fr.wikipedia.org/wiki/Écoéthologie> [cit. 2. dubna 2010]