I

Okouzlený materialismus (matérialisme enchanté) 

Materialismus např. Diderotův - tzn. materialismus, jenž opěvuje „hmotu, přírodu, život sytým hlasem rozumu." „Opírá se o vědu, aby zničil spolčení mezi Bohem, Já a Králem, aby přemítal o realitě a postuloval totalitu, jež se nikdy nemůže stát totalitární, protože před smyslem dává přednost smyslům a před řádem odchylkám: slepým od narození, nemanželským dětem, příživníkům, kejklířům, ženám a v prvé řadě muzikantům. Neboť hudba má u Diderota moc vyvádět z míry úřední orgány, vysmívat se extázi i rozjímání, unikat dialektice a také nám svěřovat svou jemnou energii, abychom se díky ní nebáli světa." Hudba a zmiňované Diderotovy postavy, včetně Jeptišky a De Rameauova synovce, „podrývají domýšlivou ambici západního a maskulinního subjektu povyšovat se na nositele neutrálního vědění a suverénní moci", jsou tu, aby „destabilizovaly řád, onen jediný řád v jeho pěti manifestacích: politické, metafyzické, náboženské, morální, matematické. Řád despotický a hierarchický, který bude podkopán zveřejněním jeho nešvarů a tajemství a představami o možnostech nového vztahu k přírodě a společnosti." Je to filosofie, která „převrací entity, avšak daří se jí nikomu nekřivdit."*
 
Obecněji vzato je to biofilní materialismus, tedy způsob myšlení, v němž sice pro metafyziku není místo, pro něhož však život a živé, ač hmotné povahy, nejsou pouhým materiálem. Takové myšlení dává prostor úžasu nad mnohotvárností, proměnlivostí a tajemností života a pokoře při jeho poznávání. 

*) Elisabeth de Fontenay, Diderot ou le matérialisme enchanté, 2. vyd., Paris, Grasset 2001, autorčina anotace na obálce a s. 14-15, tučně zvýrazněno O.S.