Jean-Pierre Marguénaud

• Francouzský profesor soukromého práva na Fakultě práva a ekonomických věd Univerzity v Limoges (jeho teze a koncepty viz zde).

• Člen Observatoře institucionálních a právních změn (Observatoire des mutations institutionnelles et juridiques) se sídlem v Limoges.

• Zabývá se dvěma tématy:

  • lidskými právy: věnuje se zkoumání judikatury Evropského soudu pro lidská práva,
  • zvířecími právy: na toto téma již napsal řadu statí a knih (viz níže).

 

Teze a pojmy

 

PRÁVNÍ SUBJEKTIVITA

- Nezávisí na tom, zda je její nositel schopen prosazovat svou vůli a uzavírat dohody s ostatními subjekty. V opačném případě bychom totiž museli právní subjektivitu upřít novorozencům a mentálně postiženým lidem.

 

TECHNICKÁ PRÁVNÍ SUBJEKTIVITA

- Marguénaud rozlišuje subjektivitu technickou (la personnalité technique) od jejího antropomorfického pojetí (zvířata jako lidské bytosti; tento typ subjektivity byl např. uzákoněn ve Španělsku v případě lidoopů). Přiklání se k subjektivitě technické. Tato subjektivita již funguje v praxi u různých typů sdružení, společností a odborových organizací. Marguénaud je přesvědčen, že podmínky, které je nutno splnit proto, aby určitému uskupení byla přiznána právní  subjektivita, jsou v případě zvířat splněny.

- Ochrana zvířecích práv podle něj není totožná s ochranou práv lidských, protože zatímco dnes jsme již dospěli k tomu, že lidská práva je třeba chránit obecně všude na světě, ochrana zvířecích práv je možná pouze s ohledem na danou společnost a její fázi vývoje. 

 

PRÁVNÍ SUBJEKTIVITA A PRÁVNÍ SUBJEKT

- Marguénaud se domnívá, že zvířata by mohla nabývat právní subjektivity, aniž by se však stala právními subjekty. Podotýká, že pro valnou většinu francouzských právníků jsou tyto pojmy sice totožné, ale vezmeme-li si např. jakýkoli typ sdružení, které má právní subjektivitu, jeho jednotliví členové ještě proto nejsou právními subjekty disponujícími týmiž právními nástroji jako dané sdružení. 

 

PRÁVO A DEFINICE ZVÍŘETE

- Při hledání zákonné podoby zvířecích práv však nastává problém, jak zvíře definovat. Právo definici zvířete zatím nezná.

 

PRÁVNÍ GRADUALISMUS 

- Podle Marguénauda je pro přidělení práv zvířatům nezbytný.

- Vzniká totiž přirozená otázka, jaká práva by bylo lze přidělit živočichům s různě vyvinutou nervovou soustavou – odtud myšlenka odstupňovaného práva či myšlenka různých stupňů práva plyne, při čemž:

• z právního hlediska to nemusí být problém, protože právu gradualismus není cizí: existuje např. celá řada právnických osob, s různým stupněm pravomocí (sdružení s malými a velkými právními pravomocemi). Kritériem pro odstupňování živočišných druhů z hlediska jejich práv by bylo možné založit na známém kritériu schopnosti trpět, schopnosti cítit bolest.

• z etického hlediska je tato idea speciesistická, protože určité živočišné druhy nadřazuje jiným druhům. Marguénaud však v tomto kontextu speciesismus považuje za nevyhnutelný, neboť pojetí zvířete coby citlivé bytosti v západním typu společnosti koliduje s tím, že zvíře můžeme vlastnit a využívat je k různým účelům. Speciesismus je podle něj jediná cesta, která pro náš vztah ke zvířatům umožňuje hledat praktická řešení.

 

KRIZE FRANCOUZSKÉHO PRÁVA 

- Vzhledem k vývoji, jakým prošlo přijetí zvířat coby citlivých bytostí, se francouzské právo ocitá v krizi. Proč je tomu tak? - Marguénaud připomíná několik dat pro tento vývoj klíčových:

I/ Pozitivní kroky:

1) 7. září 1959 - dekret rušící Grammontův zákon, jenž chránil zvířata jen tehdy, docházelo-li k jejich týrání na veřejnosti. Tímto způsobem tedy spíše chránil lidské city nežli zvířata jako taková. Teprve tento dekret tuto podmínku zrušil, a zvířata začala být ve Francii chráněna sama o sobě, a to i v případě, že by je někdo týral v skrytu a tajně.

2) 19. listopad 1963 - zákon zavádějící trestný čin týrání (acte de cruauté). Takovým týráním je svévolné kruté zacházení se zvířaty.

3) 10. červenec 1976 - zákon uznávající, že zvířata jsou citlivé bytosti a že je nutné chovat je v takových podmínkách, které odpovídají jejich biologickým potřebám.

 

II/ Problémy:

1. březen 1994 - vstoupil v platnost nový trestní zákoník, v němž figurují dva typy deliktů a) namířené proti majetku (krádež, podvod, zneužití důvěry) a b) proti osobám (úkladná vražda, zabití).

Obtíž nastala v tom, kam zařadit týrání domácích, ochočených či v zajetí držených zvířat. Vzhledem k tomu, že občanský zákoník uznává, že zvířata jsou citlivé bytosti (viz výše) a zároveň je řadí k majetku movitému a nemovitému, jenž není stejného charakteru jako jiný movitý a nemovitý majetek (zákon z roku 1999), nešlo týrání zvířat již dále řadit do majetkových deliktů. Proto byla utvořena speciální kategorie (5. kniha) nazvaná „Jiné zločiny a delikty“, kam bylo včleněno týrání domácích zvířat.

Marguénaud však upozorňuje, že formulace „ne jako ostatní movitý a nemovitý majetek“ je nešťastná, protože opět potvrzuje to, že zvířata jsou považována za movitý a nemovitý majetek, tzn. majetek jako takový. Ani návrh Suzanne Antoineové, aby se zvíře z právního hlediska stalo tzv. „chráněným majetkem“ (bien protégé) na této věci podle něj nic nemění.

Marguénaud se domnívá, že by se francouzské právo mělo inspirovat švýcarským právem, které od roku 2003 nepovažuje zvířata za věci, tzn. ani za majetek.

 

POKUSY NA ZVÍŘATECH

Marguénaudův názor na novou směrnici 2010/63/EU (jedná se o směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely):

- Marguénaud uznává, že v dané směrnici je řada šokujících pasáží ohledně využívání primátů, toulavých či opuštěných psů a koček k pokusům. Myslí si však, že mnoho spolků na ochranu zvířat, které směrnici ostře kritizovaly, nechalo bez povšimnutí některé zásadní principy (začala platit od 1. ledna 2013): 

1. Ve směrnici je jasně řečeno, že má být pouze etapou na cestě k hlavnímu cíli, a to k úplnému zrušení pokusů na zvířatech.

2. Ve směrnici se uvádí, že dobrá pohoda zvířat je jednou z hodnot Evropské unie, což je pozoruhodná novinka, vezmeme-li v potaz, že od Lisabonské smlouvy jsou zvířata uznávána jako citlivé bytosti. 

3. Přechod od systému předběžných prohlášení těch, co hodlají provádět pokusy na zvířatech, k systému předběžného schvalování. Povolení k provádění pokusů by se mělo vydávat až po dostatečném ověření, že navrhovaný pokus bude  v souladu s pravidlem 3 R Russella a Burche. Tzn. že opouštíme oblast etiky a vstupujeme do oblasti práva.

V tomto smyslu tedy spolky na ochranu zvířat podle Marguénauda opomíjely jednu důležitou věc, a sice, že směrnice měla být implementována dosti rychle (k 10. listopadu 2012) a že se nejrůznější skupiny zainteresované na provádění pokusů snažily přesvědčit úřady, aby jim pro jejich dosavadní činnnost ponechaly volné pole. Argumentovali tak, že etické výbory, které už dříve zřídili, už k intenzivnější ochraně zvířat přispěly, a že není nutné na stávající situaci cokoli výrazně měnit.

Ve směrnici nicméně již nejde o to, aby existovaly etické výbory, které v posledku nejsou ničím jiným než výbory dohlížející na pravidla správného profesionálního provádění pokusů. Jde v ní o to, aby nově plánované pokusy hodnotily nestranné a nezávislé úřady, které budou oprávnění k takovým pokusům udělovat. Marguénaud se obával, že ve svém rozhořčení nad některými částmi směrnice spolky na ochranu zvířat dostatečně nevyužijí svých šancí na to, aby se výklad směrnice odvíjel správným, progresivnějším směrem.

---

Zdroj: 

1) Rozhovor Jeana-Pierra Marguénauda s Elisabeth de Fontenayovou v rámci rozhlasového cyklu Vivre avec les bêtes (6. února 2011 na France-Inter), dostupné v archivu pořadu na WWW: <http://sites.radiofrance.fr/franceinter/em/vivre-avec-les-betes/index.php?id=100826> [cit. 27. května 2011] 

2) Jean-Pierre Marguénaud, Florence Burgat, „Les animaux ont-ils des droits?“, Le Monde (15. červen 2010), dostupné na WWW: <http://www.lemonde.fr/idees/article/2010/07/15/les-animaux-ont-ils-des-droits_1387965_3232.html> [cit. 30. června 2011]

 

Bibliografie k tématu zvířecích práv:

• L'expérimentation animale, entre droit et liberté, Quae éditions 2011

• Animaux et droits européens au-delà de la distinction entre les hommes et les choses, Pedone 2009

• L'animal en droit privé, PULIM 1993