Georges Chapouthier

• Francouzský biolog a filosof, nar. 26. března 1945. Podrobněji o jeho kariéře viz zde.

Specializace v biologii: farmakologie v oblasti paměti a úzkosti. 

Specializace ve filosofii: etika ochrany zvířat (zooetika) - zvířecí práva.

• V r. 1964 absolvoval Ecole normale supérieure (biologie). 

• V r. 1972 se oženil s Wan Hua Goh (původem z Malajsie). Mají spolu čtyři děti.

• V r. 1973 - doktorát z neurobiologie (Ph.D.) na Université Louis Pasteur ve Štrasburku: rigorózní práce Pokusy o chemický transfer cerebrálně získaných informací (Les essais de transfert par voie chimique d’informations acquises par le cerveau).

• V r. 1974 - doktorát z filosofie (Ph.D.) na Université Louis Pasteur ve Štrasburku: rigorózní práce Koncept informace a filosofické problémy, které okolo něj vyvstávají v souvislosti s některými současnými vědeckými výzkumy (Les problèmes philosophiques posés par le concept d’information à partir de certaines recherches scientifiques actuelles).

• V r. 1986 - habilitace v oboru filosofie na Université de Lyon III: habilitační práce Pokus o definici etiky člověka vůči zvířatům (Essai d’une définition d’une éthique de l’homme vis-à-vis de l’animal) pod vedením Françoise Dagogneta (pokračovatel Georgese Canguilhema). Tato práce vyšla knižně v roce 1990 pod názvem Au bon vouloir de l'homme, l'animal (Zvíře napospas člověku, Paris, Denoël 1990).

• Jako biolog řídil výzkum v CNRS (Centre national de la recherche scientifique, Národní středisko pro vědecký výzkum) - CNRS-Université Paris 6; jeho tým pracuje v laboratoři nemocnice Pitié-Salpêtrière, ve výzkumném programu „Vulnerabilita, adaptace a psychopatologie“ (Vulnérabilité, Adaptation et Psychopatologie). V roce 2012 odešel do důchodu.

• Jako filosof spolupracoval s Institutem pro dějiny a filosofii věd a techniky (Institut d'Histoire et de Philosophie des Sciences et des Techniques) v rámci CNRS-Université Paris 1.

• Je členem Výboru pro etické hodnocení pokusů na zvířatech (Comité sur l'évaluation éthique de l'expérimentation animale), jenž byl zřízen francouzskou vládou teprve v roce 2007. Kritizuje nedostatečný zájem státu o nahrazování pokusů na zvířatech alternativními metodami. 

• Jde mu o propojení laboratorního výzkumu a filosofické a společenské reflexe výsledků výzkumu:

V psychiatrické laboratoři CNRS zkoumal úzkost a paměť u myší s využitím farmakologických i genetických metod. Sledoval celé generace myší "vytvářené" na základě genetické selekce: šlo o generace myší různě citlivých na farmaka působící na úzkost a paměť. Zkoumal účinek některých molekul (zejména betakarbolinu β-CCM) a jejich stupňujících se dávek na organismus těchto tzv. zvířecích modelů.

V rámci laboratotního výzkumu se také zaměřoval na nové informační a komunikační technologie. Cílem takového výzkumu by mělo být léčit pacienty virtuálními metodami a prostředím. 

Zároveň se stále věnuje tématu animality, úcty ke zvířatům a tématu zvířecích práv. Klade si otázky obecné: Co je živá bytost? Co je organismus a v čem spočívá jeho složitost? Kde je přechod z jednoduchých organismů k složitým?...  A zabývá se také např. otázkou legitimity lovu, otázkou zachování biodiversity apod. 

 

• Zabývá se zvířecími kulturami či protokulturami, tzn. kontinuitou mezi člověkem a zvířaty v rovině kultury.

• Zabývá se též virtuální realitou a její analogií s živými systémy. Rád by se věnoval literární tvorbě z oblasti sci-fi.

 

Bibliografie

Úplný soupis děl dostupný z WWW <http://fr.wikipedia.org/wiki/Georges_Chapouthier> [16. srpna 2009]. 

Zde uvádím pouze díla z oblasti filosofie, ve kterých se vyjadřuje k tématu animality a zvířecích práv: 

• Chapouthier, G., Au bon vouloir de l'homme, l'animal, Paris, Editions Denoël, 1990.

• Chapouthier, G., Les droits de l'animal, Collection "Que sais-je?", PUF, Paris, 1992 [česky Zvířecí práva, Triton 2013].

• Chapouthier, G., Nouët, J.-C. (ed.), Les droits de l'animal aujourd'hui, Collection "Panoramiques", Paris, Ed. Arléa-Corlet (diffusion Le Seuil) et Ligue Française des Droits de l'Animal1997.

• Chapouthier, G., Nouët, J.-C. (ed.), The universal declaration of animal rights, comments and intentions (texty J.-C. Nouëta, S. Antoineové, F. Burgatové, E. Hardouin-Fugierové, Y.Goffiho,  G. Chapouthiera), Paris, Editions Ligue Française des Droits de l'Animal 1998.

• Chapouthier, G.; L'homme, ce singe en mosaïque, Paris, Editions Odile Jacob 2001.

• Chapouthier, G., Qu'est-ce que l'animal?, Collection "Les petites pommes du savoir", Paris, Editions le Pommier 2004.

• Chapouthier, G. (ed.), L'animal humain - Traits et spécificités (texty E. de Fontenayové, P. Acota, J.-Y. Goffiho, B. Andrieua, J.-C. Nouëta, B. Baertschiho, G. Chapouthiera), Collection "Le mouvement des savoirs", Paris, Editions L'Harmattan 2004.

• Nouët, J.-C., Chapouthier, G. (ed.), Humanité, Animalité: quelles frontières?, Paris, Editions Connaissances et savoirs 2006.

• Chapouthier, G.; Kant et le chimpanzé; essai sur l'être humain, la morale et l'art, Editions Belin, Paris, 2009.

• Chapouthier, G., Tristani-Potteaux, F., Le chercheur et la souris, Paris, CNRS Editions 2013.

• Audouze, J., Chapouthier, G., Laming, D., Oudeyer, P.-Y., Mondes mosaïques, Paris, CNRS Editions 2015.

 

---

Zdroj:

Rozhovor s Georgesem Chapouthierem, dostupný z WWW: <http://www.automatesintelligents.com/interviews/2007/nov/chapouthier.html> [16.08.2009]

Profil Georgese Chapouthiera, dostupný z WWW: <http://fr.wikipedia.org/wiki/Georges_Chapouthier> [16.08.2009]

Profil Georgese Chapouthiera, dostupný z WWW: <http://www.adamantane.net/auteurs_edites/georges_chapouthier> [16.08.2009] (blog-antologie s ukázkou z knihy Les Droits de l'Animal se svolením autora)

Georges Chapouthier - dr. Jekyll ve filosofii a Mr. Hyde v experimentální biologii? (resumé rozhlasového rozhovoru s Elisabeth de Fontenayovou): Je možné experimentovat na zvířatech a zároveň usilovat o zlepšení našeho vztahu k nim? Na mnoho otázek týkajících se praktické etiky (potraty, eutanázie atd.) nelze podle Chapouthiera odpovědět jen pouhým ano, či ne. Platí to i pro pokusy na zvířatech. Problematika pokusů byla ostatně jedním z důvodů, proč se Chapouthier začal hlouběji zajímat o etické aspekty našeho vztahu ke zvířatům (viz výše). V tomto ohledu nicméně nezastává patocentrické hledisko, tzn. nedomnívá se, že by se s živočichy, kteří jsou schopni cítit bolest a prožívat utrpení stejně jako člověk, mělo automaticky zacházet stejným způsobem jako s lidmi. V tomto ohledu je gradualista. Tuto svou gradualistickou pozici zastává ostatně i vůči lidem a vysvětluje ji následovně: „Neznamená to, že všichni lidé nemají stejná práva. [...] Znamená to: co mohu udělat, abych zlepšil svět kolem sebe? Někteří lidé to vyhnali do extrému a řeknou vám, že v Dárfúru trpí lidé a je potřeba, abychom všichni prodali to, co máme, abychom opustili svá teplá a pohodlná místečka a trpícím do Dárfúru odjeli okamžitě na pomoc. Neboť nejsme-li všichni svatí, jsme vrazi. [...] to ale není možné. Musíme si nejprve a především hledět těch lidí, k nimž máme určitou odpovědnost - svých dětí, rodin atd., poté případně své vlasti atd. De Waal to nazývá „pohyblivými pyramidami" (floating pyramids, pozn. O.S.), já to spíše vnímám jako soustředné kruhy. Z etického hlediska jsme povinováni větší péčí svým nejbližším. Proto i zvířata jsou od nás trošičku dál, vyjma domácích zvířat [...]." (tučně zvýrazněno O.S.) Zatímco v dětství, kdy jezdíval na farmu svého dědečka v Charentes, zvířata vnímal trochu jako své vrstevníky, později coby student biologie už převzal postkarteziánský a postmalbrancheovský způsob myšlení, který tehdy všeobecně převládal. Ostatně už  na střední škole, ale i v rámci katechismu se dozvídal, že zvířata jsou zde především pro člověka a je na jeho libovůli, jak s nimi bude nakládat. Přesto ho pak v praxi šokovalo, že se v laboratořích se zvířaty zachází velice krutě i mimo jakékoli vědecké účely.  Chapouthier se domnívá, že  za současného stavu znalostí nelze pokusy na zvířatech zcela nahradit. Podle něj je např. nemožné studovat fungování určitých látek na buněčných kulturách tam, kde jde o mechanismy zahrnující celý organismus (např. při výzkumu spánkových a paměťových mechanismů nebo zkoumáme-li reakce celého organismu na rakovinu). Je nicméně přesvědčen, že by se mělo co nejvíce přihlížet k rozdílům v citlivosti jednotlivých druhů zvířat: „[...] je evidentní, že octomilka a šimpanz nejsou z tohoto hlediska totéž a při pokusech je potřeba to respektovat, zejména prostřednictvím pravidla 3 R.“ V chirurgické laboratoři byl svědkem tvrdých experimentů na psech a tento typ pokusů by provádět nedokázal. Se šimpanzi sice pracoval, ale výhradně behaviorálně. Ale kdyby to mělo zachraňovat lidské životy, nebyl by s to proti takovým experimentům protestovat. Prováděl pokusy na myších: studoval např. účinky molekuly „ßccm", která u myší usnadňuje proces učení, ale od určité dávky u nich vyvolává úzkost. Tyto pokusy dokázaly, že úzkost a paměť fungují na stejném principu...