Françoise Armengaudová

Nar. 1942
Francouzská filosofka. Čestná docentka na Université Paris X-Nanterre; dříve působila na Université de Rennes.
Specializuje se na filosofii jazyka.

Je autorkou mnoha textů o malířství a zvířatech.

Bibliografie:

Réflexions sur la condition faite aux animaux, Paris, Kimé 2011
L'homme qui voulait marcher sur l'horizon (román), Paris, Le Bas Vénitien 2011
André Verdet. Du multiple au singulier, Paris, L'Harmattan 2003
Lignes de partage: Littérature/Poésie/Philosophie, Paris, Kimé 2002
Bestiaire Cobra. Une zoo-anthropologie picturale, Paris, Editions de la Différence, 2001
Titres: entretiens avec Alechinsky, Arman, Appel, César,…, Paris, Meridiens Klincksieck 1988

Je bioart umění?

Podle Françoise Armengaudové se v bioartu odráží několik problémů: otázka mezí při využívání nových technologií, otázka vztahu člověka ke zvířatům a také otázka, jaké má umění vůbec poslání, kam směřuje. Buňky, molekuly DNA a zvířata se pro vyznavače bioartu stávají hračkami v tom nejhorším slova smyslu. U roztomilých fluorescentních králíčků jde snad jen o zesměšnění živého, o výsměch přirozenosti (pomineme-li další etický rozměr absence mezí při manipulování s živým). Ovšem u antropomorfizujícího tetování prasat* jde o týrání.

Všechny tyto bioartové „výtvory“ lze těžko považovat za umění. Za bioartem se prý mohou skrývat neveřejné dohody mezi tvůrci a laboratořemi, které si skrze ně dělají reklamu a ukazují, co všechno je dnes z biotechnologického hlediska možné. V tomto případě mohou fluorescentní králíčci u veřejnosti fungovat jako roztomilí plyšáčci, které dáváme dětem, abychom je odvedli od reality. Něco tak roztomilého vypadá neškodně. Ovšem to je právě to uklidňující zdání, které se zde má navodit.

V pýše bioartových tvůrců se zároveň odráží touha „skoncovat s imaginárnem jakožto s kritickým hodnocením světa“. Jako by nám říkali: „realita překračuje fikci. Už si nemusíme nic představovat a vymýšlet, věda to udělá za nás.“** Opouštějí veškerou poiesis, veškerou uměleckou tvořivost. Místo aby nás tedy svými díly varovali před tím, co nám ve věku špičkových biotechnologií může hrozit, s biotechnology spolupracují a vytvářejí laciné senzace. U veřejnosti pak jen podporují voyeurismus.

*) Françoise Armengaudová tento případ zmiňuje, ačkoli se zde nejedná přímo o transgenický bioart, ale mohli bychom zde např. zmínit geneticky upravenou myš s lidským uchem na hřbetě nebo fakt, že fluorescentní králičí samička nikdy nesměla žít normální život mimo laboratoř (tyto případy jsou v rozhovoru zmíněny).

**) Françoise Armengaudová, rozhovor s Elisabeth Fontenayovou v rozhlasovém pořadu Vivre avec les bêtes z 28. listopadu 2010, dostupné v archivu pořadu na WWW: <http://www.franceinter.fr/em/vivre-avec-les-betes/97855> [cit. 28. srpna 2011]

Zdroj:

Stručné shrnutí názorů Françoise Armengaudové, které prezentovala v rozhovoru s Elisabeth Fontenayovou v rozhlasovém pořadu Vivre avec les bêtes (vysílán 28. listopadu 2010), dostupné v archivu pořadu na WWW: <http://www.franceinter.fr/em/vivre-avec-les-betes/97855> [cit. 28. srpna 2011]